Ivy

Když chrlič ožil, neměl nejmenší tušení, co se děje... snad jen že velký člověk a malý člověk jsou v nebezpečí. Rychle proto seskočil ze střechy a útočníky odehnal. Malý člověk poté poděkoval a zeptal se chrliče na jméno. Ten ale žádné neměl. A tak malý člověk prohlásil: „Budu ti říkat Zelená Ivy.“ Chrlič, tou dobou od hlavy až k patě porostlý břečťanem, si pomyslel, že to není zrovna dvakrát vynalézavé, ale aby malému člověku udělal radost, souhlasil. Lidé se také Ivy zeptali, jestli s nimi nechce jít domů, aby jí mohli pořádně poděkovat. A tak s nimi šla. Té noci se toho tolik naučila. Rodina se jmenovala Arroyovi. Ta maličká byla Sophia. Tomu talíři dobrot říkali mofongo. Ale co bylo nejdůležitější, dozvěděla se, že ti lidé, které odehnala, si říkali „Mendozův syndikát“, a že ubližovali ostatním... hodným lidem jako Arroyovým. Od toho dne, kdy Arroyovi vzali Ivy k sobě domů, uplynulo už osmnáct let, během kterých si dala za cíl rozložit syndikát a osvobodit španělský Harlem z jeho spárů. Jenže jak to bývá, když někdo zasvětí tak dlouhou dobu jedinému úsilí... jakmile ho dosáhne, neví, co dělat dál. A tak se Ivy poprvé v životě připravuje opustit svoji domovskou čtvrť, aby zjistila, co jiného svět nabízí kromě samozvané spravedlnosti.